ČASOVÁ OSA VÝVOJE NA  SOVINCI

 
 

 

Hrad Sovinec - chronologický přehled historického a stavebního vývoje

 

Autor: PhDr. Tomáš Niesner, únor 2005

1318                 Olomoucký biskup Konrád (1316 - 1326) udělil za účast na dobývání odbojného hradu Rabštejna, náležejícího pánům z Lipé, Vokovi (1), synovi komorníka Markrabství moravského a zároveň komorníka olomouckého biskupa Pavla z rodu Hrutoviců, jednoho z nejstarších moravských rodů, lénem ves Křížov

 

1326                 Bratři Markvart, Vok (1) a Pavel (1), držící biskupská manství Huzová a Brunzejf, jsou many olomouckého biskupa Konráda. Vok a Pavel se  píší po Huzové

 

1348                 V listině z 27. 10. uveden mezi svědky Vok (1) ze Sovince (de Aylburk) – první písemná zmínka o Sovinci.

 

1318-1348         Vok (1) a Pavel (1) založili hrad jednoduché dispozice - na vrcholu podlouhlého skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže  stál palác, obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím. Hrad se stal  hlavním  rodovým sídlem, který společně drželi asi až do 50. let 14. století.

 

1353                 Další zmínka o Vokovi (1) a Pavlovi (1) „ze Sovince“ (de Aulnburk). Tato listina dříve chybně datována 1333 (tisková chyba v CDM IX, s. 391) a považována proto za první zmínku o Sovinci

 

1353                 Dle zápisů do zemských desek  se na správě majetku podílí vedle Voka ze Sovince (1) , jeho manželky Anežky a Pavlovy manželky Kláry i Vokův syn Pavel mladší (Pavlík) ze Sovince (2); jeho manželkou je Kačna, později Kačna z Kunštátu.

 

1356                 Pavlík ze Sovince (2) jako majitel (Vok ze Sovince byl již mrtev) hrad rozšířil: kolem jádra vznikl úzký parkán vybíhající nad nynější 4. bránu do podoby věžice. Portály věžové brány stojící pod věžicí parkánu jsou dosud patrné v průjezdu čtvrté brány.  Snad již tehdy nahradila kamenná hradba provizorní opevnění předhradí v místě dnešního 5. nádvoří. Uzavírala přibližně obdélný prostor a v severním průčelí stála průjezdní věž, k níž se v další fázi připojila hradba severního přihrádku

 

1393                Pavlík ze Sovince spolu se svým synem Ješkem se zavázali za „půjčených“ 400 hřiven stříbra sloužit i s hradem moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému. Hrad tak měl být významným opěrným bodem Joštovým v domácí válce proti jeho bratru, mladšímu markraběti moravskému Prokopovi Lucemburskému

 

po 1398            Pavlík ze Sovince (2) zemřel; mezi jeho syny Ješkem, Pavlem (3), Alešem, Petrem, Erhardem, Vokem (2) a Pročkem propukl spor o dědictví, táhnoucí se do roku 1409.

 

1409                 Hrad ve společném vlastnictví (v nedílu) Pavla (3, manželka Markéta ze Šicendorfu), Aleše, Petra, (manželka Eliška z Meziříčí, později Kateřina z Turkova), Erharda, Voka (2, manželka Machna z Meziříčí) a Pročka ze Sovince. Ješek ze Sovince získává Pňovice a zakládá pňovskou větev rodu (Pňovští ze Sovince)

 

po 1409            Spolumajiteli Pavel (3), Petr a Vok (2) ze Sovince; rozhodující podíl měl Pavel ze Sovince, který přímo bydlel na hradě.

 

1412                 Petr ze Sovince obdržel za své služby od krále Václava IV. plat z města Uničova

 

1419-1434         V průběhu husitských válek páni ze Sovince několikrát změnili své postoje, pouze Ješek ze Sovince (založil pňovskou větev rodu) byl jednoznačně na katolické straně.

Zdokonalována opevnění hradu

 

1421                 Petr ze Sovince se poddal králi Zikmundovi Lucemburskému; byl odměněn platem z města Uničova

 

1429                 Pavel ze Sovince škodil husitskému hejtmanovi Havlu Drastilovi z Kojetína ve  Vyškově

V průběhu roku přešli páni ze Sovince k husitům; Vok ze Sovince se zmocnil královského města Přerova a biskupského města Svitav

Na Sovinci se měla konat schůzka Prokopa Holého se Zikmundem Korybutovičem

 

1430                 Páni ze Sovince jako stoupenci husitů vystupují nepřátelsky proti katolickému  Olomouci

 

1434                 Vok, Pavel a Heralt ze Sovince podepsali landfrýd (dohoda o zachování

veřejného míru)s markrabím Albrechtem Habsburským

 

před 1437          Po smrti Petra ze Sovince majiteli Pavel ze Sovince (3) , Vok ze Sovince (2) a Albert ze Sovince (syn Petrův či Pročkův)

 

1446                 Majiteli Sovince Pavel ze Sovince (3) a Vok ze Sovince (2) (ten již tehdy vlastnil Helfštejn).

 

1452                 Pavel ze Sovince udělil Huzové právo šternberské a uničovské, týdenní trh, právo odúmrti a znamení sovy do městské pečeti

 

po 1452            Po smrti Pavla ze Sovince (3) majiteli Pavlův syn Zikmund ze Sovince a Pavlův bratr Vok ze Sovince (2)

 

kolem 1455       Po smrti Zikmunda ze Sovince jediným majitelem jeho strýc Vok ze Sovince (2) (roku 1467 prodal helfštejnské panství)

 

1468                Jaroslav ze Sovince, syn Voka ze Sovince, se zúčastnil spolu s Jiříkem Tunklem z Brníčka a Jiříkem Stošem z Albrechtic tažení proti odpůrcům krále Jřího z Poděbrad v Nise

1474                 V průběhu česko-uherských válek vypleněno okolí hradu; páni ze Sovince se přidali na stranu uherského krále Matyáše

 

před 1475         Po smrti Voka ze Sovince (2) zdědil majetek jeho syn Jaroslav ze Sovince.

 

asi 1480           Po smrti Jaroslava ze Sovince získává Sovinec  Jan Heralt z Kunštátu.

 

před 1490         Sovinec koupil Jan Pňovský ze Sovince, syn Hynka Pňovského ze Sovince se svou manželkou Machnou z Lomysnice. Jan Pňovský ze Sovinec jako rozhodný stoupenec uherského a českého krále Matyáše Korvína byl od roku 1487 nejvyšším sudím markrabství Moravského

K panství Sovinec patřilo 1 městečko a 18 vsí

Pňovští ze Sovince hrad pozdně goticky  upravovali: v nynějším pátém nádvoří postavili jižní palác a  pravděpodobně i palác severní, do kterého byla začleněna původně samostatná branská věž 5. brány. Nádvoří bylo uzavřeno hradbou na západní straně, která je zpevněna třemi věžicemi, plnícími zároveň funkci opěrných pylonů. Vstup do původního horního hradu byl řešen z prostoru za pátou bránou bohatě zdobeným portálem, umožňujícím průchod jen pěším. Soudě podle sedlových portálů byla přestavěna i hlavní věž - bergfrit. Je možné, že již tehdy vznikl pás opevnění na jihu (v podstatě prostor dnešního 6. nádvoří) a východě (severní část nynějšího třetího nádvoří) hradu s dnešní třetí branou.

 

po 1494            Na hradě zřízena domácí kaple pro panstvo

 

1508                Majiteli Sovince Vok a Heralt Pňovští ze Sovince, synové Jana Pňovského ze Sovince

Listina Voka a Herolta Pňovských ze Sovince pro Želechovice u Uničova na pňovickém dílu panství – za roční plat je zprostili robot a odúmrti

 

1510                Majitelem Vok Pňovský ze Sovince (manželka Eliška z Dubé); jeho bratr Heralt      podržel Pňovice

 

asi 1535           Sovinec zdědil syn Voka Pňovského ze Sovince Ješek Pňovský ze Sovince (manželka Anna z Vrbna) - zemřel v roce 1548

 

1536                Ješek Pňovský ze Sovince obnovil městečko Ryžoviště, zpustlé v poslední čtvrtině 15. století

 

1539                Ješek Pňovský ze Sovince vydal horní řád pro doly v Rudě    

 

1540                Hradním hejtmanem Hynek Boček z Poličan. Hejtmani, stojící včele správy panství, byli do roku 1626 nazýváni také úředníci

 

1543                Ješek Pňovský ze Sovince prodal Sovinec Kryštofovi z Boskovic; do zemských desk vloženo v roce 1545

Páni z Boskovic renesančně  přestavěli oba paláce na 5. nádvoří a spojili je ochozem.

Páni z Boskovic postavili v městečku Sovinec kostel, zničený v roce 1643 při

dobývání hradu Švédy

Šíření luterského vyznání na panství pány z Boskovic

 

1545                Kryštof z Boskovic založil ves Malou Štáhli

 

1547                Lokační listina pro fojta z Veveří Hanuše Ruttera na znovuosídlení obce, pusté od konce 15. století. Ve stejném roce obnovena i Velká Štáhle, následujícího roku Stránské

 

1550                Panství zdědil Kryštofův vnuk Jan Černohorský z Boskovic a Třebové

 

1554                Listina pro novoosídlence z Albrechtic, kteří obnovili tuto ves, zničenou za česko – uherských válek v poslední čtvrtině 15. století. Do roku 1575 opět osazeny i další pusté obce, např. Břidličná, Arnoltice, Vajglov, Lomnice.

 

1571                Hradním hejtmanem Burian Kobylka z Kobylího

 

1573                Jan Černohorský z Boskovic a Třebové obci Moravici převedl roboty v plat

 

1576                Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal Sovinec  Vavřinci Ederovi ze Štiavnice, zástavnímu držiteli sousedního panství rabštejnsko – janovického (do roku 1582);  do zemských desk prodej vložen v roce 1578 Vavřinec Eder ze Štiavnice dal na hradě postavit vedle nové budovy 3. brány zcela nový objekt purkrabství a zdokonalil opevnění hradu výstavbou polygonální dělové bašty (Remter), spojené novou hradbou na jihovýchodě s 3. bránou, opevnění výběžku nad údolím, zvané Kočičí hlava a předsunutou osmibokou bateriovou věží  (spodní část dnešní věže kostela)

 

1577                Hradním hejtmanem Jáchym Pivce z Hradčan a Klimštejna

 

1578                Vavřinec Eder ze Štiavnice vydal horní řád pro sovinecké panství

 

1582                Nejstarší zachovaný česky psaný urbář sovineckého panství, vycházející z dnes ztraceného urbáře z roku 1563. Na panství žilo asi 5 500 osob

 

1583                Hradním hejtmanem Jan starší Malaška z Rejdychu

 

1585                Dokončena stavba budovy nynější 3. hradní brány

 

1587                Hradním hejtmanem Matěj Schwebischer

 

1588                Hradním hejtmanem Bernart Koza z Hradiště

 

1589                Hradním hejtmanem Matěj Schwebischer

 

1590                Po Vavřincově smrti zdědila  Sovinec jeho dcera Anna Ederovna ze Štiavnice, která se záhy provdala za Jana staršího Kobylku z Kobylího, syna mírovského hradního hejtman Jindřicha Kobylky z Kobylího, vlastnícím tvrz v Podolí u Mohelnice

 

1594                Anna Ederovna ze Štiavnice vzala svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího v majetkové společenství

Na hradě spojena předsunutou věž s dnešní první branou masívní štítovou zdí, vytvářející mohutný renesanční barbakán (1. a 2. nádvoří)

 

1595                Hradním hejtmanem Jan Litoměřický z Litoměřic

 

1596                Hradním hejtmanem Šťastný Starosedský

 

1599                Jan starší Kobylka z Kobylího převedl obyvatelům Rýžoviště roboty v peněžní rentu a zprostil je povinnosti hradní stráže

 

1608                Jan starší Kobylka z Kobylího stálým přísedícím zemského soudu Markrabství moravského

 

1606                Hradním hejtmanem Jan Žabka

 

1607                Po smrti Anny Ederovny ze Štiavnice zdědil Sovinec její manžel  Jan starší Kobylka z Kobylího

 

1609                Hradním hejtmanem Ignác Bořek z Poličan

 

1610                V Břidličné vykopáno a spáleno tělo Magdaleny Zimmerové, popravené za čarodějnictví, o které se věřilo, že po smrti škodí jako upír

 

1605                Jan starší Kobylka z Kobylího vyslán moravskými stavy do Slezska vyjednat pomoc proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje, pustošícím jihovýchodní Moravu

 

1612                Hradním hejtmanem Štěpán Preyher

 

1614                Hradním hejtmanem Jan mladší Malaška z Rejdychu

 

1616                Janu staršímu Kobylkovi z Kobylího propůjčen titul rady císaře Matyáše.

Jan starší Kobylka z Kobylího vydal luterský církevní řád pro panství Sovinec; již předtím jako horlivý luterán opravil kostely v Dolní Moravici (1593),

v Rýžovišti (1602), v Lomnici (1603) , v Pasece (1603), v Břidličné a v Jiříkově

 

1617                Cechovní artikule a řád pro tovaryše stolařského a bednářského cechu v městečku Sovinci. Dalším doloženým cechem byl cech tkalcovský, významné místo zaujímal v obci kovář.

 

1619                Jan starší Kobylka z Kobylího jedním z 30 moravských direktorů, přísedícím

zemského soudu, defenzorem  a komisařem pro prodej zabavených církevních statků

V soupisu moravských panství pro vybíraní zemské berně panství Sovinec oceněno na 100 000 moravských zlatých

 

1621                Jan starší Kobylka z Kobylího bělohorským vítězem císařem Ferdinandem II.

omilostněn; milosti dosáhl složením mnohatisícové částky císařské komoře a slibem, že panství Sovinec prodá císařovu bratru, arcivévodovi Karlovi, biskupu

vratislavskému a velmistru Řádu německých rytířů

 

1623                Jan starší Kobylka z Kobylího prodal Sovinec arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů za 200 000 moravských zlatých 

Majitelem hradu a panství se tak stal Řád německých rytířů, v jehož čele stál doživotně volený velmistr.

Hrad přestal plnit rezidenční roli, zůstal však sídlem správy panství (do roku 1810) a byl důležitou řádovou pevností (do poloviny 18. stol.)

 

1624                Panství Sovinec sloučeno s panstvím Bruntál (v majetku Řádu německých rytířů od roku 1621) v komorní komendu velmistra Řádu německých rytířů

Hradním hejtmanem Adam ze Schlewitz

 

1625                Velmistrem Řádu německých rytířů  Jan Eustach  z Westernachu

Pro spojená panství Bruntál a Sovinec zřízena funkce místodržícího,

zastupujícího zde velmistra řádu. Řádoví místodržící i jim podřízení domácí komtuři sídlili na zámku v Bruntále. Prvním řádovým místodržícím jmenován Jiří Vilém z Elkershausenu, zvaný Klippel, který na Sovinci přijal hold sovineckých poddaných

Hradním hejtmanem, zastupujícím na sovineckém panství řádovou vrchnost, ustanoven Jindřich Wembowský z Wembowic

 

1626                Sovinec bez boje vydán Dánům, vedeným rytmistrem Jiřím Gersdorfem z pluku  Wolfa Jindřicha Baudissina dánských vojsk pod vedením Jana Arnošta Výmarského; Dánové hrad drželi do léta 1627

 

1627                Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Kašpar  ze Stadionu.

Hradním hejtmanem ustanoven Jan Höpper z Abersdorfu

 

1627 – 1643      Hrad rozsáhle opevňován:  postaveny  barokní bastiony - na severu Jiřský, na

západě tzv. střední (později zbrojnice), na jihu Jánský a Vilémův, další, zvaný Klipplova bašta, rozšířil vstupní barbakán. Zcela byl přebudován přístup ke Kočičí hlavě, kde vznikla  tzv. Nová bašta. Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka. Byly přestavěny budovy čtvrté a sedmé brány a dělová bašta, později zvaná Remter.

Na hradě stálá posádka 80 císařských a 50 mužů domobrany

 

1632                Těžké škody na panství spáchali  vojáci 5 kompanií Charvatů při svém průchodu do Slezska

 

1641                Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Leopold Vilém , syn císaře Ferdinanda II. 

Druhým řádovým místodržícím Augustin Osvald  z Lichtensteina.

 

1642                Zpráva hradního hejtmana Jana Höppera o plenění Švédů v okolí hradu

Řádový místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina povolal kompanii dragounů na obranu hradu před plenícími Švédy

 

1643, červen     Velitel švédských vojsk Lennart Torstensson při svém tažení z Čech na Moravu určil řádová panství Bruntál a Sovinec svému plukovníkovi Janu Mořici Wrangelovi a jeho pluku jako kontribuční místo.

Koncem června se Švédové pokusili zmocnit hradu nenadálým přepadem

1.-22.7.     Jihozápadně od hradu postavena předsunutá dělová bašta „Lichtenštejnka“, spojená s hradem podzemní chodbou

16.9.         Při zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání Brna oblehlo 8 000 Švédů s 82 děli pod přímým vedením Lennarta Torstenssona Sovinec. Hlavní postavení Švédů bylo nad vápenkou jižně a jihozápadně od hradu

19.9.         Švédská dělostřelecká baterie umístěna u vápenky zahájila od jihu ostřelování předsunuté bašty „Lichtenštejnky“

20.9.         Druhá švédská dělostřelecká baterie umístěna u Těchanovkého lesa zahájila ostřelování hradu od severu. Po celodenním ostřelování Švédové zaútočili na „Lichtenštejnku“ a dobyli ji

21.9.         Švédové zahájili dělostřeleckou palbu na hrad od spodní brány zničeného městečka Sovinec, kam přemístili děla od vápenky.

22.9.         Třetí švédská dělostřelecká baterie na Šibeniční hoře. V průběhu ostřelování se zřítila horní část dělové věže u Klippelova pláště (dnes věž kostela) a byly poškozeny i předprsně Jánského a Vilémova bastionu

V noci Švédové pronikli podkopem až do příkopu pod Jánským bastionem, odkud však byli obránci hradu vytlačeni

1.10.         Švédové dělostřelbou rozmetali náspy, předprsně, lafety dvou děl a jedno dělo na Jánském a Vilémově bastionu, ovládli vnější opevnění u Vilémova bastionu a zahájili minérské práce

4.10.         V urputných bojích , ve kterých se obránci hradu snažili překazit podminovávání Vilémova bastionu, byl raněn místodržící Lichtenstein

5.10.         Švédové minou značně poškodili Vilémův bastion, jejich útok však byl ručními granáty odražen. Výbuch další miny jim otevřel „prostřední plató“ (zřejmě úsek hradeb mezi Vilémovým a Jánským bastionem), k zastavení jejich útoku spotřebovali obránci hradu zbývající granáty a téměř veškeré střelivo

6.10.         Za situace, kdy obráncům hradu došlo střelivo, přistoupil místodržící Lichtenstein na kapitulaci formou čestného akordu, kterou mu Torstensson nabídl. V čestném akordu byl Lichtensteinovi, ostatním členům Řádu německých rytířů a posádce povolen svobodný odchod do Vrbna nebo do Nisy s veškerým soukromým majetkem i s majetkem Řádu. Úředníkům a dalším panským služebníkům, kteří by zůstali, bylo garantováno svobodné vykonávání jejich úřadů pod podmínkou, že nepodniknou nic proti švédské koruně. Zásoby na hradě a děla však musely být předány Švédům

7.10.            Ráno místodržící Lichtenstein i s posádkou po třítýdenním obléhání hrad opustili. Uvádí se, že v bojích bylo zraněno či zabito 72 mužů hradní posádky, švédské ztráty prý dosáhly 800 mužů.

Torstensson, nechal opravit v bojích poškozená opevnění a hrad osadil posádkou 200 mužů; velitelem švédské posádky na hradě Sovinci Ludvík Boyer

Sovinec spolu s Olomoucí a Uničovem třetím švédským opěrným bodem, umožňujícím kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska.

 

1644                Místodržící Liechtenstein podnikal opakované výpady proti švédské posádce na Sovinci. Přestože bylo velice sucho, nechal Liechtenstein otrávit v okolí hradu vodu ve studních

V září zahájena blokáda hradu

 

1645                Na jaře ukončena neúspěšná blokáda hradu Liechtensteinem

 

1650                Řádový místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina převzal hrad od Švédů, příkaz hradnímu hejtmanovi Janu Höpperovi uvést  hrad do dobrého stavu 

- základní úpravy hradu

Domácí komtur Jan Bedřich z Knöringenu (1649 – 1653) vydává příkaz k opravě zbraní v sovinecké zbrojnici

Na panství zůstalo pouze 466 osedlých a celkově 2 347 žijících osob

 

1651 – 1655     Na základě nařízení řádového místodržící Augustina Osvalda z Lichtensteina z

čeledníku  (síně zbrojnošů) zřízena nová hradní kaple sv. Augustina

 

1652                Hradním hejtmanem Jiří Rupprecht

 

1653                Řádovým místodržícím Jan Kašpar z Ampringenu.

 

1655                Vysvěcení hradní kaple sv. Augustina olomouckým světícím biskupem Janem Gobarem

 

1658-1663        Farářem v Dolní Moravici na panství sovineckém Jan Kryštof Lautner, pozdější děkan šumperský, oběť čarodějnických inkvizičních procesů vedených inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu

 

1662                Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Karel Josef, syn císaře Ferdinanda III.

 

1663                Hrad uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu

 

1664                Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu

Řádovým místodržícím Jan Adolf  Rau z Holzhausenu.

 

1666                Hradním hejtmanem Baltazar Schindler

Vyhotoven zbrojní inventář hradu

 

1670                Řádovým místodržícím Jan Vilém Zocha

 

1676                Popis hradu

 

1672                Velmistr Řádu německých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu přijal na Sovinci hold poddaných panství

Hradním hejtmanem Pavel Filip Schätzel z Hetzenfeldu

 

1675                Hradním hejtmanem Melchior F. Riedel

 

1678                Hradním hejtmanem Daniel Poysel

 

1679                Hradním hejtmanem Jan J. Mathann

 

1680                Hrad opět uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu

 

1682                Řádovým místodržícím Filip Adolf z Hohenecku; ten vyzval k pokračování v opravách hradu

 

1684                Velmistrem Řádu německých rytířů Ludvík Antonín Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.

 

1687                Řádovým místodržícím Filip Benedikt Forstmeister z Gelnhausenu

 

1691                Podle soupisu obyvatel pro rozvržení daně z hlavy žilo v městečku Sovinec 145 obyvatel       

 

1692                Hradním hejtmanem Jan Michael Gross

 

1694                Velmistrem Řádu německých rytířů František Ludvík Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.

 

1698                Hradním hejtmanem František Jiří Heřmanský

 

poč. 18. stol.    V městečku Sovinec postaveny železárny

 

1706                Řádovým místodržícím Bedřich Vilém z Harstallu

 

1707                Panství Sovinec se rozrostlo na 30 obcí

 

1715                Hradním hejtmanem Jan Josef Baumann

 

1711                Vdova po císaři Leopoldovi I. císařovna Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská, sestra velmistra Řádu

                       německých rytířů Františka Ludvíka Falcko-Neuburského, ukončila jako regentka mj. i Království českého 6–tiletý spor mezi Řádem německých rytířů a Zuzanou Eleonorou Kobylkovou z Kobylího, která žádala vrácení panství Sovinec, rozhodnutím ve prospěch řádu

 

1726                Hradním hejtmanem Jindřich Ferdinand Binch von Gerstenfeld

 

1731                Řádovým místodržícím František Zikmund Bedřich ze Satzenhofenu.

 

Hradním hejtmanem Karel J. Neumann

 

1732                Velmistrem Řádu německých rytířů  Klemens August Bavorský.    

 

1736                Hradním hejtmanem Edmund M. Stellwaag

 

1744                Na hrad Sovinec přemístěna poustevna z Uhlířského vrchu u Bruntálu

 

1748                Řádovým místodržícím Bedřich Vilém z Wildensteinu         

 

1750                Hradní hejtmani jako představitelé správy panství nazýváni vrchní úředníci

 

pol.18.stol.       Hrad přestal plnit funkci pevnosti a byl odzbrojen

 

1752                Z hradu Sovince odvezeno 7 děl do sídla řádu ve württenberském Mergentheimu

 

1761                Velmistrem Řádu německých rytířů Karel Alexandr  Lotrinský, švagr královny Marie Terezie

 

1765                Hradním hejtmanem Jan Bahr

 

1766                Hradním hejtmanem Kašpar Alexandr Hoffmann

 

1770                Královna Marie Terezie povolila městečku Sovinci trhy

 

Řádovým místodržícím Maxmilián Xaver z Riedheimu

 

1776                Z rozhodnutí velmistra Karla Alexandra Lotrinského ulity 2 zvony pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu ze starých, nepoužitelných děl z hradu Sovinec

 

1777                Hradním hejtmanem Antonín Alois Krömer

 

1778                Nařízení domácího komtura Viléma Kazimíra Karla Redwitze o ukrytí řádového stříbra na hradě před Prusy a o zřízení lazaretu

 

1780                 Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Maxmilián II. František , syn Marie Terezie, bratr císařů Josefa II. a Leopolda II.                     

 

1781                Zmínka o Josefovi Höchstmannovi jako o posledním poustevníkovi obývajícím tzv. poustevnu v Nové baště

 

1784                Obnovována velká hradní věž, jejíž horní část po úderu blesku shořela - věž byla        zastřešena ve snížené úrovni a zároveň bylo sneseno horní podlaží palácové části hradu (zde byly tzv. knížecí sály). Ve stejné době vyhořela předsunutá Lichtenštejnka - již nebyla obnovena a sloužila jako „kamenolom“.

 

1789                Na 5. hradním nádvoří vybudována u severozápadní hradební zdi s pylony a zbrojnicí (středním bastionem) „chodba na způsob galerie“

 

1797                Řádovým místodržícím František Josef  z Thierheimu

 

1800                Hradním hejtmanem Alois Stellwaag 

 

1801                Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Karel Ludvík, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.), známý svým vítězstvím nad Napoleonem.

 

1804                Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Anton Viktor, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.).

 

1806                Posledním řádovým místodržícím Karel Josef z Bourscheidu

Na hradě drobné úpravy kaple a kuchyně

 

1809                Řád německých rytířů zrušen na území dnešního Německa. Sídlem Řádu se stává Vídeň, osobním      sídlem velmistra Bruntál.

 

1810                Vrchnostenské úřady panství Sovinec přeneseny z hradu do zámku v Dlouhé Loučce. Hrad, který  již není ani sídlem správy panství, ztrácí pro své majitele jakýkoli význam

 

1811                Výnosem velmistra Antona Viktora byl hrad rozparcelován na dílčí reality a do roku 1830 rozprodáván zájemcům z řad poddaných; prodané části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene. Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku řádu, veřejně užívána byla nadále kaple v přízemí záp. křídla paláce.

                       Hrad Sovinec chtělo od Řádu německých rytířů odkoupit 25 židovských rodin; žádost odmítnuta velmistrem řádu

 

1820                Zrušen úřad řádového místodržícího pro panství Bruntál a Sovinec

 

1821                Velmistr řádu arcivévoda Anton Viktor věnoval stará děla z hradu Sovince na ulití 3 zvonů pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu (zvony z roku 1776 byly zničeny při požáru kostela v roce 1820)

 

1827                Hradním hejtmanem Karel Scholz

 

1834                Na indikační skice stabilního katastru je severozápadní část vnitřního hradu (severní palác) označena jako ruina.

 

1835                Velmistrem Řádu německých rytířů Maxmilián III. Josef d´Este, bratranec císaře Františka I.

                       Na Květnou neděli hledači pokladů vybaveni proutkem hledali v baště zvané Kočičí hlava stříbrnou rakev, ve které podle pověsti měla být pohřbena buď soví královna nebo první (legendární) majitel hradu Fisedeling. Přestože baštu překopali, nic nenašli

 

1836                Velmistr Maxmilián III. Josef  d´Este vydal příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí hradu a k zamezení dalšího rozkladu hradního areálu.

 

1837                Na hradě zřízeno a zařízeno asi 6 místností pro příležitostný pobyt řádového panstva. Hradní parkány  využívány jako zahrady

Hradním hejtmanem G. H. Schrodt

 

1842-1845        Na místě tzv. strážních domků, přistavěných k jihu k štítové zdi předhradí, postaven kostel sv. Augustina. Oktogonální věž zvýšena na zvonici kostela.

 

1849                Zrušení patrimoniální správy; zaniká tím panství Sovinec jako základní jednotka územní, správní i soudní. Bezprostřední majetek jednotlivých majitelů panství je označován jako velkostatek (velkostatek Sovinec)

 

1850                V souvislosti se zrušením patrimoniální správy zaniká i úřad hradního hejtmana, nazývaného od roku 1750 vrchním úředníkem, jako představitele správy panství

 

1856 - 1857     Pro účely řádového semináře pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele byl zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem ( příbytek důchodního úředníka a stáje)  a na jeho místě postaven nová patrová budova. Sál v Remtru byl proměněn v kapli.

 

1858                Odstraněna zeď  a brána mezi 3. a 7. nádvořím

 

1863                Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Vilém, synovec císaře Františka I., syn bývalého velmistra Karla Ludvíka (1801-1804)

 

1866                 Řádový seminář přeložen do Opavy

 

1867                Prostory semináře pronajal Řád německých rytířů zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896.

 

1891                 Zahájena korespondence učitele českého jazyka na Moravskoslezské lesnické škole na Sovinci pátera Jana Blokši s Jaroslavem Vrchlickým.

 

1894                 Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen, synovec velmistra Viléma a vnuk velmistra Karla Ludvíka (1801 - 1804)

 

1904                Velmistr Evžen nechal nově zařídit interiéry - na hradě 4 knížecí pokoje, 3

kavalírské pokoje, knihovna o téměř 20 000 svazcích knih, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli. Byla provedena elektroinstalace, vodoinstalace, vytápění a sociální zařízení. Byly rovněž prováděny terenní úpravy.

 

1919                Na majetek Řádu německých rytířů uvalena nucena správa, majetek převzat Československou republikou. Nucena správa zrušena v roce 1924.

 

1923                Velmistrem Řádu německých rytířů, od roku 1929 Německého řádu, Norbert Klein, brněnský biskup

 

1929                Řád německých rytířů po své transformaci z rytířského řádu na řeholi duchovní přejmenován na Německý řád

 

1933                Velmistrem Německého řádu Paul Heider, opavský probošt

 

1936                Velmistrem Německého řádu Robert Schälzky

Vybrané umělecké předměty převezeny z hradu Sovince na Konopiště

 

1939                Majetek Německého řádu zabaven Německou říši (Německý řád byl zrušen).

Prohlídka hradu komisařem zemského muzea v Opavě

 

1940                Hrad převeden do užívání Wehrmachtu - na hradě zajatecký tábor Oflag VIII H/Z pro důstojníky. Byli zde internováni především francouzští důstojníci, podle dalších zdrojů i důstojníci britští a polští vojáci

Sovinecká hradní knihovna převezena na bruntálský zámek

 

1941                Zájem SS o koupi hradu

 

1942                Zajatecký tábor na hradě zrušen

Nominálním vlastníkem hradu Sudetský lesmistrovský úřad

Na hradě malá jednotka SS, střežící sklad snad ukořistěného materiálu či lihovin

 

1943                Hrad koupila Společnost pro podporu a péči o německé kulturní památky (převedení vlastnického práva povoleno v listopadu 1944) .

 

1945                V květnu v průběhu přechodu fronty hrad vyhořel

Hrad převzat Československou republikou (konfiskace podle dekretu č. 5/1945 Sb.) - hrad pod národní správou

 

1946                Zemská komise pro obnovu navrhla zabezpečit hrad proti povětrnostním vlivům

 

1947                Hrad ve správě Národního pozemkového fondu

 

1948                ZNV v Brně rozhodl o stavební obnově hradu

 

1950                Ministerstvo zemědělství nabídlo hrad Československé obci sokolské

Uživatelem hradu Moravská filharmonie Olomouc

 

1951 - 1953    Zahájeny práce na zabezpečení hradu - byla zastřešena polygonální dělová věž Remter a jižní palác; zastřešení severního paláce nebylo dokončeno.

 

1962                Rozhodnuto o konzervaci stávajících budov.

 

1965                Hrad ve správě Vlastivědného ústavu Bruntál (od roku 1978 Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále, od roku 1991 Muzeum v Bruntále)

Oprava zřícené severovýchodní části 5. brány

Hrad, který byl v omezeném rozsahu zpřístupněn veřejnosti, zhlédlo 3 018 návštěvníků

 

1971 – 1983     Statické zabezpečení hradu

 

1983                Osazena ocelová konstrukce na korunu zdiva hlavní věže

 

1987                Další etapa statického zabezpečování hradu

 

1990                Zastřešení věže

 

1990 – 1993    Opravovány prostory třetí a čtvrté hradní brány, konírny a objekt bývalé vrátnice na 1. nádvoří, zastřešena sedmá brána a zbrojnice

 

1990-1994        Na hradě pořádány výstavy moderního současného umění, organizované fotografem Jindřichem Štreitem 

 

1991                Hrad samostatnou organizací Okresního úřadu v Bruntále

 

1992                Hrad opět ve správě okresního Muzea v Bruntále

 

1994                Hrad pronajat Městu Rýmařovu

 

1994 -1999      Opravena  parkánová zeď, zahájeny práce na opravě purkrabství, restaurování sgrafit na 3. bráně a  střechy kolem věže.

 

2000                Ukončení nájmu města Rýmařova, hrad v přímé správě Muzea v Bruntále

Na hradě zpřístupněna prohlídková trasa a expozice k historii hradu a lesnickému školství v konírnách

Na hradě obnovena tradice každoročního pořádání výstav současného moderního umění, organizovaných fotografem Jindřichem Štreitem.Na hradě provedeny základní zabezpečovací práce a zastřešen prostor kolem hradní věže

 

2001                Na hradě vybudovány 2 další  expozice v budově purkrabství, zpřístupněno 5. nádvoří, přízemí dělové bašty Remter a po stavebních úpravách i přízemí Jižního

paláce

Rekonstrukční úpravy budovy 7. hradní brány

 

2002                Po stavebních úpravách zpřístupněno přízemí Severního paláce s tzv. Boskovickým sálem, ve kterém

                       je umístěno lapidárium a budova 7. hradní brány.

Provedena celková rekonstrukce předsunuté dělové bašty „Lichtenštejnky“ a  nově zastřešen tzv. kancelářský trakt včetně 5. hradní brány

 

2003                Na hradě byla upravena budova bývalé vrátnice ve vstupní prodejní místnost a hradní pokladnu, prostory patra Jižního paláce a přízemí purkrabství,

 

2004                Po ukončení rekonstrukčních prací zpřístupněno patro Jižního paláce a část ochozu kolem 5. nádvoří. V purkrabství vybudovány expozice řádů a vyznamenání a útrpného práva

 

 

 

Použitá literatura a prameny:

 

Begmann, W.: Die Eulenburg. Eine Deutsch-ordens-Veste in Mähren. b.m., 1904.

Demel, B.: Der Deutsche Orden in Schlesien und Mähren in der Jahre 1742 – 1820. In: Měšťané, šlechta a duchovenstvo v rezidenčních městech raného novověku (16. – 18. století), Prostějov 1997, str. 301 – 345.

Eliáš, J.: Hrad Sovinec. Stavebně-historický průzkum. Dějiny hradu. Brno 1980.

Francouzští zajatci. Sovinec. Dlouhá Loučka. b.m.v.,b.d.

Háza,, Z.: Statistika osedlých a obyvatel panství Sovinec v letech 1516 až 1681. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, C 40, 1993, řada historická, str. 23 – 49.

Hosák,L.: Dějiny Rýmařovska.1.díl. Do husitského revolučního hnutí. Rýmařov 1957.

Hosák, L.: Dějiny Rýmařovska. 2. díl. Od počátků husitského revolučního hnutí do poloviny 16. století. Olomouc 1958.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Severní Morava. Praha 1983.

Irgang, W.: Freudenthal als Herrschaft des Deutchen Ordens 1621 – 1725. Bonn – Godesberg 1971.

Kohoutek, J.: První etapa archeologického výzkumu hradu Sovince. In: Časopis Slezského zemského muzea, série B, 1993, str. 1 – 12.

Kohoutek, J.: Druhá etapa archeologického výzkumu hradu Sovince. In: Časopis Slezského zemského muzea, série B, 1997, str. 12 - 25.

Kropacz, F.S.: Geschichte der Eulenburg in Mähren. In: Schriften der historisch-statistischen Sektion der k.k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 14, 1865, str. 1 – 64.

Kubin, M.: Die Wallfahrtskirche Maria Hilf auf dem Köhlerberg bei Freudenthal. Bruntál 1923.

Pinkava, V.: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a Rýmařovský okres. Brno 1922.

Plaček, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996.

Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. svazek. J/N. Praha 1999.

Spurný, F.: Dějiny Rýmařovska. 3. díl. Od poloviny 16. století do Bílé Hory. Ostrava 1961.

Spurný, F.: Sovinec. Ostrava 1964.

Spurný, F.:  Sovinecké panství a třicetiletá válka. In: Sborník prací k sedmdesátinám universitního profesora L. Hosáka, Olomouc 1968, str. 53-65.

Vostatek, M.: Zajatecký tábor v Sovinci. Hlas revoluce, 1980, č. 44, str 7.

Zemský archiv Opava , fond Velkostatek Sovinec - Dolní Dlouhá Loučka.