HISTORICKÝ VÝVOJ

Hrad Sovinec  a stejnojmenné městečko se nacházejí 13 km jižně od Rýmařova na okraji masivu Nízkého Jeseníku v Andělskohorské vrchovině, která nese podle hradu název Sovinecká vrchovina. Je situován na výrazné ostrožně , orientované  delší osou ve směru západ - východ , v horském údolí v nadmořské výšce mezi 500 - 600 m poblíž historické vedlejší cesty, spojující Moravu se Slezskem, která tudy procházela z údolí Oslavy Valšovským žlebem dále na severovýchod.

Hrad  byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1318, kdy získali lénem od olomouckého biskupa nedalekou ves Křížov, a 1348, kdy se poprvé psali „ze Sovince“ (de Aylnburk).

Původní hrad měl  jednoduchou dispozici: na vrcholu  skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže  stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím.

Vokův syn Pavlík ze Sovince, který se zúčastnil domácí války moravských markrabat Prokopa a Jošta, pravděpodobně hrad lépe opevnil. Někdy v poslední čtvrtině 14.  či počátkem 15. století vznikl kolem jádra úzký parkán vybíhající nad nynější 4. bránu do podoby věžice; portály věžové brány stojící pod věžicí parkánu jsou dosud patrné v průjezdu čtvrté brány.  Snad již tehdy nahradila kamenná hradba provizorní opevnění předhradí v místě dnešního 5. nádvoří. Uzavírala přibližně obdélný prostor  a v severním průčelí stála průjezdní věž nynější páté brány.

Po vyřešení sporu o dědictví mezi sedmi Pavlíkovými syny zůstali v roce 1409 spolumajiteli hradu bratři Pavel, Petr a Vok ze Sovince.  Za husitských válek  stáli tito střídavě na straně Zikmunda i husitů. Na Sovinci se měla dokonce konat schůzka Prokopa Holého s kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem z jagellonské dynastie.

Za česko-uherských válek  v 70. letech 15. století  se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav ze Sovince  přidali ke  straně uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky; značný počet pustých osad na sovineckém panství, doložený v 1. polovině 16. století, však svědčí o vyplenění okolí hradu. 

V roce 1480 získal hrad Jan Heralt z Kunštátu, který jej roku 1490 prodal Janovi Pňovskému ze Sovince z vedlejší větve rodu pánů ze Sovince. Po smrti Jana Heralta z Kunštátu roku 1492 byl proveden zápis do zemských desek, kde bylo uvedeno celé dědičné pozemkové příslušenství Sovince (16 vsí, 2 městečka, několik podílů dalších osad, 3 mýta, kostelní patronáty).

Za Jana Pňovského ze Sovince proběhly  na hradě řadu let trvající stavební úpravy, které vtiskly objektu pozdně gotický charakter. V nynějším pátém nádvoří byl postaven  severní palác, do kterého byla začleněna původně samostatná branská věž 5. brány, a protilehlý jižní palác. Nádvoří bylo uzavřeno hradbou na západní straně, která je zpevněna třemi věžicemi, plnícími zároveň funkci opěrných pylonů. Vstup do původního   horního hradu byl řešen z prostoru za pátou bránou bohatě zdobeným portálem, umožňujícím průchod jen pěším.  Soudě podle sedlových portálů byla přestavěna i hlavní věž -  bergfrit. Asi již tehdy vznikl pás opevnění na jihu ( prostor dnešního 6. nádvoří) a východě (severní část nynějšího třetího nádvoří) hradu s dnešní třetí branou. V závěru 15. století byla přímo na hradě zřízena domácí kaple pro panstvo.

Po smrti Jana Pňovského ze Sovince v roce 1508 zdědili Sovinec jeho synové Vok a Heralt Pňovští ze Sovince, kteří si  již roku 1510  majetek rozdělili. Hrad  si ponechal Vok Pňovský ze Sovince, příznivce Českých bratří,  který proslul jako dobrý hospodář a autor spisu o hornictví.

Nejpozději v roce 1535 zdědil Sovinec jeho syn Ješek Pňovský ze Sovince , který  prováděl na hradě některé stavební úpravy. V hospodářské sféře pokračoval ve šlépějích svého otce: došlo k rozvoji železářství a dolování rud, v roce 1539 vydal pro železné doly v Rudě zvláštní horní řád. Přes všechny snahy o ekonomický rozvoj zůstávala řada obcí pustých, a proto se Ješek Pňovský ze Sovince rozhodl panství prodat. Stalo se tak roku 1543, kdy panství koupil Kryštof z Boskovic.

Kryštof z Boskovic ani jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a na Třebové, který hrad zdědil roku 1550, na Sovinci až na výjimky nepobývali. Hrad však byl sídlem úřední správy panství, jehož hospodářskému rozkvětu byla věnována náležitá péče - do roku 1576 byla osazena řada pustých vsí, začal pracovat druhý hamr, rozšířilo se dolování. Proto byly na hradě prováděny i větší stavební práce , o kterých  kromě slohových znaků  vypovídá boskovický erb na překladu vnitřního dveřního ostění při páté bráně. Renesančně byly přestavěny oba paláce na 5. nádvoří; v severním paláci byl zbudován slavnostní tzv. boskovický sál. Oba paláce byly spojeny ochozem.

V roce 1576  Jan Černohorský z Boskovic a Třebové  prodal panství  Vavřinci Ederovi ze Štiavnice. Ederové,  zabývající se především podnikáním v železářství a hornictví, přišli na Moravu z Uher  v roce 1538 a od roku 1552 drželi  zápisné panství Rabštejn s městem Rýmařovem, sousedící bezprostředně se sovineckým panstvím.

Za Vavřince Edera ze Štiavnice se hrad po boskovickém mezidobí stal opět  trvalým šlechtickým sídlem a byl proto rozsáhle upravován a budován. Ve třetím nádvoří vznikla vedle upravené třetí brány nová budova purkrabství. Byla zdokonalena opevnění hradu - byla postavena polygonální bašta (nyní zvaná Remter), spojená hradbou na jihovýchodě s 3. bránou, opevnění výběžku nad údolím, zvané Kočičí hlava, a předsunutá osmiboká bateriová věž (spodní část dnešní věže kostela).

Po Vavřincově smrti v roce 1590 převzala majetek jeho dcera Anna, která již v roce 1594 vzala v majetkové společenství svého manžela  Jana staršího Kobylku z Kobylího; ten po její smrti v roce 1607 Sovinec zdědil. Na hradě vybudoval mohutný renesanční barbakán s masivní štítovou zdí  s dnešní první branou.

Hospodářsky vzkvétající panství zařadilo Jana st. Kobylku z Kobylího mezi významné členy moravské stavovské obce. Jako  horlivý luterán vydal pro své panství luterský církevní řád  a dal opravit a přestavět řadu kostelů na panství. Aktivně se zúčastnil stavovského povstání -  byl členem direktorské vlády, defenzorem a přísedícím zemského soudu. Po bělohorské porážce  hrozila Janu st. Kobylkovi z Kobylího konfiskace majetku; na přímluvu velmistra Řádu německých rytířů, vratislavského biskupa arcivévody Karla, kterému slíbil Sovinec prodat, a díky „půjčce“ císařské komoře byl v roce 1621 císařem omilostněn. V roce 1623 pak byl nucen za 200 000 zl. prodat hrad s panstvím arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů. Jan st. Kobylka z Kobylího pak žil až do své smrti  ve Šternberku.

Hrad přestal plnit rezidenční funkci, ale byl nadále sídlem správy panství, které se do roku 1707 rozrostlo na 30 obcí. Nejvyšším úředníkem panství Sovinec se stal hejtman, jmenovaný v Bruntále sídlícím řádovým místodržícím.

Hradu se brzo dotkly válečné událostí třicetileté války. První sovinecký hejtman Wembofsky vydal  25.101626 po vpádu Dánů  Sovinec bez boje. Místodržící Řádu německých rytířů Jiří Viléme z Elkershausenu (1625 - 1641)  jmenoval proto hradním hejtmanem Jana Höppera (1626 - 1649), jehož erb je umístěn na objektu tzv. Remtru.

Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu.V průběhu rozsáhlých opevňovacích  prací, které probíhaly v letech 1626/7 - 1643, se z hradu  stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby. Do roku 1643 byly postaveny tři barokní bastiony (na severu Jiřský, na jihu Jánský a Vilémův). Další bastion, zvaný Klippelova bašta, rozšířil vstupní barbakán. Celé toto dílo, které nese název Klippelův plášť, je datováno letopočtem 1632 nad bránou. Nová druhá brána rozdělila prostor v tomto plášti na dva menší celky. Nádvoří mezi druhou a třetí hradní branou  nese na počest tehdejšího velmistra název Stadionovo opevnění. Přístup ke  Kočičí hlavě umožňovala nově  vzniklá  tzv. Nová bašta.  Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka podle místodržícího Augustina Osvalda z Lichtensteina (1641 - 1653). V jihozápadním nároží kontreskarpové zdi vznikla dělová bašta. Remter byl upraven a přestavěn, v patře vznikl sál k shromažďování členů Řádu. Přestaveb doznaly i  budovy čtvrté a sedmé brány a  k hradbě mezi třetí bránou a Remtrem byly přistavěny konírny.

V roce 1643 vpadla  švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu; na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se Torstensson rozhodl obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16.9.1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7.10. 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z  hradu učinili vedle Olomouce  a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující švédskou kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska. Švédové drželi hrad až do roku 1650.

Po opětovném převzetí hradu Řádem německých rytířů v roce 1650 a po  provedení nejzákladnějších oprav sloužil  až do poloviny 18. století  jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl  ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a opět v letech 1680 - 1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu Tökölyho povstaleckých jednotek z Uher a Turků, oblehajících Vídeň.

Velká hradní věž byla po požáru v roce 1784 zastřešena ve snížené úrovni a zároveň bylo sneseno horní podlaží palácové části hradu. Ve stejné době vyhořela předsunutá Lichtenštejnka, která se již obnovy nedočkala a  sloužila jako „kamenolom“.

Po přenesení vrchnostenských  úřadů ze Sovince do zámku v Dolní Loučce v roce 1810 došlo na základě výnosu velmistra Antona Viktora (1804 - 1835) z roku 1811 k rozparcelování areálu hradu na dílčí reality, rozprodávané do roku 1830 zájemcům z řad poddaných. Prodané části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene. Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku řádu, veřejně užívána byla nadále kaple v přízemí  křídla paláce.

V roce 1836 vydal velmistr Maxmilián III. Josef  d´Este (1835 - 1863) příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí hradu. V následujícím roce bylo na hradě zřízeno a zařízeno asi 6 místností pro příležitostný pobyt řádového panstva a v letech 1842 - 1845  byl před hradem postaven kostel sv. Augustina, jehož zvonicí se stala osmiboká dělová  věž hradu.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů  na hradě  řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Pro účely semináře byl v letech 1856 - 1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem ( příbytek důchodního úředníka a stáje)  a na jeho místě postavena nová patrová budova. Sál v Remtru byl proměněn v kapli. V roce 1858 došlo k odstranění zdi  a brány mezi 3. a 7. nádvořím. Po přeložení řádového semináře do Opavy  pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal  velmistr Evžen (1894 - 1923) hrad elektrifikovat a  nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.

 V roce 1939 byl Německý řád  Německou říši zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal  hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943 Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky.

V prvních květnových dnech roku  1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce; rekonstrukční práce  probíhají s různou intenzitou dodnes.

 Hrad Sovinec byl v roce 1945 zestátněn a v roce  1965 převeden do správy  bruntálského okresního muzea. V rekonstruovaných prostorách hradu ( Jižní palác, purkrabství, konírny, tzv. Remter, budovy bran) jsou instalovány expozice týkající se historie objektu, hlavní  věž hradu poskytuje výhled do překrásné krajiny sovineckého přírodního parku.

Na Sovinci probíhají příležitostné výstavy , jsou zde pořádány kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů a hudebníků a prezentace  tradičních řemesel.