1318     Olomoucký biskup Konrád (1316–1326) udělil za účast na dobývání odbojného hradu Rabštejna, náležejícího pánům z Lipé, Vokovi (1), synovi komorníka Markrabství moravského a zároveň komorníka olomouckého biskupa Pavla z rodu Hrutoviců, jednoho z nejstarších moravských rodů, lénem ves Křižanovice u Bučovic.
         
  1318–1319     Bratři Markvart, Vok (1) a Pavel (1) jako mani olomouckého biskupa Konráda drží lénem biskupská manství Huzová a Brunzejf, obsahující dvě města. a 13 vesnic.
         
  1329     Vok a Pavel se  píší po Huzové (de Husauia).
         
  1332     V listině z 18. 7. uveden mezi svědky Pavel (1) ze Sovince (de Schowyencz).
         
  1329–1332     Vok (1) a Pavel (1) založili hrad jednoduché dispozice – na vrcholu podlouhlého skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž – bergfrit. Východně od věže stál palác, obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím. Hrad se stal hlavním rodovým sídlem, který společně drželi asi až do 50. let 14. století.
         
  1353     Další zmínka o Vokovi  (1) a Pavlovi (1) „ze Sovince“ (de Aulnburk). Dle zápisů do zemských desek se na správě majetku podílí vedle Voka ze Sovince (1), jeho manželky Anežky a Pavlovy manželky Kláry i Vokův (1) syn Pavel (2) mladší  ze Sovince.
         
  1356     Vok (1) a Pavel (1) ze Sovince již mrtvi.  Pavlík (3) ze Sovince, syn Pavla (1), jako majitel hrad rozšířil: kolem jádra vznikl úzký parkán vybíhající nad nynější 4. bránu do podoby věžice. Portály věžové brány stojící pod věžicí parkánu jsou dosud patrné v průjezdu čtvrté brány.  Snad již tehdy nahradila kamenná hradba provizorní opevnění předhradí v místě dnešního 5. nádvoří. Uzavírala přibližně obdélný prostor a v severním průčelí stála průjezdní věž, k níž se v další fázi připojila hradba severního přihrádku.
         
  1393     Pavlík ze Sovince spolu se svým synem Ješkem se zavázali za „půjčených“ 400 hřiven stříbra sloužit i s hradem moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému. Hrad tak měl být významným opěrným bodem Joštovým v domácí válce proti jeho bratru, mladšímu markraběti moravskému Prokopovi Lucemburskému.
         
  po 1398     Pavlík ze Sovince zemřel; mezi jeho syny Ješkem, Markvartem, Pavlem (4), Alešem, Petrem, Heraltem, Vokem (2) a Pročkem propukl spor o dědictví, táhnoucí se do roku 1409.
         
  1409     Hrad ve společném vlastnictví (v nedílu) Pavla (4, manželka Markéta ze Slavoňova, později Anna z Rýzmburka), Aleše, Petra, (manželka Eliška z Meziříčí, později Kateřina z Tvorkova), Heralta, Voka (2, manželka Machna z Meziříčí) a Pročka ze Sovince. Ješek ze Sovince získává Pňovice a zakládá pňovskou větev rodu (Pňovští ze Sovince).
         
  po 1409     Spolumajiteli Pavel (4), Petr a Vok (2) ze Sovince; rozhodující podíl měl Pavel ze Sovince, který přímo bydlel na hradě.
         
  1412     Pavel (4) ze Sovince potvrzuje zákupní fojtství jiříkovskému fojtovi Mikulášovi. Petr ze Sovince obdržel za své služby od krále Václava IV. plat z města Uničova.
         
  1419–1434     V průběhu husitských válek páni ze Sovince několikrát změnili své postoje, pouze Ješek ze Sovince (založil pňovskou větev rodu) byl jednoznačně na katolické straně. Zdokonalována opevnění hradu.
         
  1421     Petr ze Sovince se poddal králi Zikmundovi Lucemburskému; byl odměněn platem z města Uničova.
         
  po 1425     Po smrti Petra ze Sovince majiteli Pavel (4) ze Sovince, Vok (2) ze Sovince  a Petrův syn Albrecht ze Sovince
         
  1429     Pavel ze Sovince škodil husitskému hejtmanovi Havlu Drastilovi z Kojetína ve Vyškově. V průběhu roku přešli páni ze Sovince k husitům. Vok ze Sovince se zmocnil královského města Přerova a biskupského města Svitav. Na Sovinci se konala schůzka Prokopa Holého se Zikmundem Korybutovičem.
         
  1430     Páni ze Sovince jako stoupenci husitů vystupují nepřátelsky proti katolické Olomouci.
         
  1434     Vok, Pavel a Heralt ze Sovince podepsali landfrýd (dohoda o zachování veřejného míru)s markrabím Albrechtem Habsburským.
         
  1447     Majiteli Sovince Pavel (3) ze Sovince (3) a Vok (2) ze Sovince (ten již tehdy vlastnil Helfštejn).
         
  1452     Pavel ze Sovince udělil Huzové právo šternberské a uničovské, týdenní trh, právo odúmrti a znamení sovy do městské pečeti.
         
  po 1456     Po smrti Pavla (3) ze Sovince jediným majitelem jeho bratr Vok (2) ze Sovince (roku 1467 prodal helfštejnské panství).
         
  1467     Po smrti Voka (2) ze Sovince zdědili majetek jeho synové Ctibor, Jaroslav a Zikmund ze Sovince.
         
  1468     Jaroslav ze Sovince se zúčastnil spolu s Jiříkem Tunklem z Brníčka a Jiříkem Stošem z Albrechtic tažení proti odpůrcům krále Jiřího z Poděbrad v Nise
         
  1474     V průběhu česko-uherských válek vypleněno okolí hradu; páni ze Sovince se přidali na stranu uherského krále Matyáše.
         
  asi 1480     Po smrti Jaroslava ze Sovince získává Sovinec Jan Heralt z Kunštátu. Předhradí hradu Sovince poprvé v písemných pramenech nazváno městečkem Sovince.
         
  asi 1482     Oldřich z Boskovic patrně vyplenil sovinecké panství.
         
  před 1490     Sovinec koupil Jan Pňovský ze Sovince, syn Hynka Pňovského ze Sovince se svou manželkou Machnou z Lomnice. Jan Pňovský ze Sovinec jako rozhodný stoupenec uherského a českého krále Matyáše Korvína byl od roku 1494 nejvyšším sudím markrabství Moravského
K panství Sovinec patřilo 1 městečko a 18 vsí. Pňovští ze Sovince hrad pozdně goticky upravovali: v nynějším pátém nádvoří postavili jižní palác. Nádvoří bylo uzavřeno hradbou na západní straně, která je zpevněna třemi věžicemi, plnícími zároveň funkci opěrných pylonů. Vstup do původního horního hradu byl řešen z prostoru za pátou bránou bohatě zdobeným portálem, umožňujícím průchod jen pěším. Soudě podle sedlových portálů byla přestavěna i hlavní věž – bergfrit. Je možné, že již tehdy vznikl pás opevnění na jihu (v podstatě prostor dnešního 6. nádvoří) a východě (severní část nynějšího třetího nádvoří) hradu s dnešní třetí branou.
         
  po 1494     Na hradě zřízena domácí kaple pro panstvo.
         
  1508     Majiteli Sovince Vok a Heralt Pňovští ze Sovince, synové Jana Pňovského ze Sovince
Listina Voka a Herolta Pňovských ze Sovince pro Želechovice u Uničova na pňovickém dílu panství – za roční plat je zprostili robot a odúmrti.
         
  1510     Majitelem Vok Pňovský ze Sovince (manželka Eliška z Dubé); jeho bratr Heralt podržel Pňovice.
         
  1531     Sovinec zdědil syn Voka Pňovského ze Sovince Ješek Pňovský ze Sovince (manželka Anna z Vrbna) – zemřel v roce 1548.
         
  1536     Ješek Pňovský ze Sovince obnovil městečko Ryžoviště, zpustlé v poslední čtvrtině 15. století.
         
  1539     Ješek Pňovský ze Sovince vydal horní řád pro doly v Rudě.
         
  1540     Hradním hejtmanem Hynek Boček z Poličan. Hejtmani, stojící včele správy panství, byli do roku 1626 nazýváni také úředníci.
         
  1543     Ješek Pňovský ze Sovince prodal Sovinec Kryštofovi z Boskovic; do zemských desk vloženo v roce 1545). Páni z Boskovic renesančně  přestavěli pozdněgotický jižní palác na nynějším 5. nádvoří, při vstupní věži do tohoto nádvoří (nynější 5. brána) postavili nový palác kosoúhlého půdorysu. Oba paláce spojili ochozem. Byla opevněna severní strana nynějšího 3. nádvoří a snad již vznikla budova vedle nynější 3. brány. Páni z Boskovic postavili v městečku Sovinec kostel, zničený v roce 1643 při dobývání hradu Švédy. Šíření luterského vyznání na panství pány z Boskovic
         
  1545     Kryštof z Boskovic založil ves Malou Štáhli.
         
  1547     Lokační listina pro fojta z Veveří Hanuše Ruttera na znovuosídlení obce, pusté od konce 15. století. Ve stejném roce obnovena i Velká Štáhle, následujícího roku Stránské.
         
  1550/1551     Panství zdědil Kryštofův syn Ladislav Velen Černohorský z Boskovic a Třebové, po jeho smrti r. 1551 jeho synové Jan a Václav Černohorští  z Boskovic a Třebové.
         
  1554     Listina pro novoosídlence z Albrechtic, kteří obnovili tuto ves, zničenou za česko-uherských válek v poslední čtvrtině 15. století. Do roku 1575 opět osazeny i další pusté obce, např. Břidličná, Arnoltice, Vajglov, Lomnice.
         
  1571     Hradním hejtmanem Burian Kobylka z Kobylího.
         
  1573     Jan Černohorský z Boskovic a Třebové obci Moravici převedl roboty v plat.
         
  1576     Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal Sovinec  Vavřinci Ederovi ze Štiavnice, zástavnímu držiteli sousedního panství rabštejnsko-janovického (do roku 1582); do zemských desk prodej vložen v roce 1578
Vavřinec Eder ze Štiavnice dal na hradě postavit novou budovy 3. brány  a zdokonalil opevnění hradu výstavbou polygonální dělové bašty (Remter), spojené novou hradbou na jihovýchodě s 3. bránou, opevnění výběžku nad údolím, zvané Kočičí hlava a předsunutou osmibokou bateriovou věží (spodní část dnešní věže kostela).
         
  1577     Hradním hejtmanem Jáchym Pivce z Hradčan a Klimštejna.
         
  1578     Vavřinec Eder ze Štiavnice vydal horní řád pro sovinecké panství.
         
  1582     Nejstarší zachovaný česky psaný urbář sovineckého panství, vycházející z dnes ztraceného urbáře z roku 1563. Na panství žilo asi 5 500 osob.
         
  1583     Hradním hejtmanem Jan starší Malaška z Rejdychu.
         
  1585     Dokončena stavba budovy nynější 3. hradní brány.
         
  1587     Hradním hejtmanem Matěj Schwebischer.
         
  1588     Hradním hejtmanem Bernart Koza z Hradiště.
         
  1589     Hradním hejtmanem Matěj Schwebischer.
         
  1590     Po Vavřincově smrti zdědila  Sovinec jeho dcera Anna Ederovna ze Štiavnice, která se záhy provdala za Jana staršího Kobylku z Kobylího, syna mírovského hradního hejtman Jindřicha Kobylky z Kobylího, vlastnícím tvrz v Podolí u Mohelnice.
         
  1594     Anna Ederovna ze Štiavnice vzala svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího v majetkové společenství
Na hradě spojena předsunutou věž s dnešní první branou masivní štítovou zdí, vytvářející mohutný renesanční barbakán (1. a 2. nádvoří).
         
  1595     Hradním hejtmanem Jan Litoměřický z Litoměřic.
         
  1596     Hradním hejtmanem Šťastný Starosedský.
         
  1599     Jan starší Kobylka z Kobylího převedl obyvatelům Rýžoviště roboty v peněžní rentu a zprostil je povinnosti hradní stráže.
         
  1608     Jan starší Kobylka z Kobylího stálým přísedícím zemského soudu Markrabství moravského.
         
  1606     Hradním hejtmanem Jan Žabka.
         
  1607     Po smrti Anny Ederovny ze Štiavnice zdědil Sovinec její manžel  Jan starší Kobylka z Kobylího.
         
  1609     Hradním hejtmanem Ignác Bořek z Poličan.
         
  1610     V Břidličné vykopáno a spáleno tělo Magdaleny Zimmerové, popravené za čarodějnictví, o které se věřilo, že po smrti škodí jako upír.
         
  1605     Jan starší Kobylka z Kobylího vyslán moravskými stavy do Slezska vyjednat pomoc proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje, pustošícím jihovýchodní Moravu.
         
  1612     Hradním hejtmanem Štěpán Preyher.
         
  1614     Hradním hejtmanem Jan mladší Malaška z Rejdychu.
         
  1616     Janu staršímu Kobylkovi z Kobylího propůjčen titul rady císaře Matyáše. Jan starší Kobylka z Kobylího vydal luterský církevní řád pro panství Sovinec; již předtím jako horlivý luterán opravil kostely v Dolní Moravici (1593), v Rýžovišti (1602), v Lomnici (1603) , v Pasece (1603), v Břidličné a v Jiříkově.
         
  1617     Cechovní artikule a řád pro tovaryše stolařského a bednářského cechu v městečku Sovinci. Dalším doloženým cechem byl cech tkalcovský, významné místo zaujímal v obci kovář.
         
  1619     Jan starší Kobylka z Kobylího jedním z 30 moravských direktorů, přísedícím zemského soudu, defenzorem  a komisařem pro prodej zabavených církevních statků
V soupisu moravských panství pro vybíraní zemské berně panství Sovinec oceněno na 100 000 moravských zlatých.
         
  1621     Jan starší Kobylka z Kobylího bělohorským vítězem císařem Ferdinandem II. omilostněn; milosti dosáhl složením mnohatisícové částky císařské komoře a slibem, že panství Sovinec prodá císařovu bratru, arcivévodovi Karlovi, biskupu vratislavskému a velmistru Řádu německých rytířů
         
  1623     Jan starší Kobylka z Kobylího prodal Sovinec arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů za 200 000 moravských zlatých 
Majitelem hradu a panství se tak stal Řád německých rytířů, v jehož čele stál doživotně volený velmistr. Hrad přestal plnit rezidenční roli, zůstal však sídlem správy panství (do roku 1810) a byl důležitou řádovou pevností (do poloviny 18. stol.).
         
  1624     Panství Sovinec sloučeno s panstvím Bruntál (v majetku Řádu německých rytířů od roku 1621) v komorní komendu velmistra Řádu německých rytířů. Hradním hejtmanem Adam ze Schlewitz.
         
  1625     Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Eustach z Westernachu. Pro spojená panství Bruntál a Sovinec zřízena funkce místodržícího, zastupujícího zde velmistra řádu. Řádoví místodržící i jim podřízení domácí komtuři sídlili na zámku v Bruntále. Prvním řádovým místodržícím jmenován Jiří Vilém z Elkershausenu, zvaný Klippel, který na Sovinci přijal hold sovineckých poddaných. Hradním hejtmanem, zastupujícím na sovineckém panství řádovou vrchnost, ustanoven Jindřich Wembowský z Wembowic.
         
  1626     Sovinec bez boje vydán Dánům, vedeným rytmistrem Jiřím Gersdorfem z pluku  Wolfa Jindřicha Baudissina dánských vojsk pod vedením Jana Arnošta Výmarského; Dánové hrad drželi do léta 1627.
         
  1627     Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Kašpar  ze Stadionu. Hradním hejtmanem ustanoven Jan Höpper z Abersdorfu.
         
  1627–1643     Hrad rozsáhle opevňován: postaveny barokní bastiony – na severu Jiřský, na západě tzv. střední (později zbrojnice), na jihu Jánský a Vilémův. Další, zvaný Klippelova bašta, rozšířil vstupní barbakán, který byl novou (druhou) branou rozdělen na dva celky – prostor mezi 2. a 3. branou nese na počest velmistra název Stadionovo opevnění. Zcela byl přebudován přístup ke Kočičí hlavě, kde vznikla  tzv. Nová bašta. Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka. Byly přestavěny budovy čtvrté a sedmé brány a dělová bašta, později zvaná Remter. Na hradě stálá posádka 80 císařských a 50 mužů domobrany.
         
  1632     Těžké škody na panství spáchali  vojáci 5 kompanií Charvatů při svém průchodu do Slezska.
         
  1637     Na panství Sovinec způsobili během 14 dnů značné škody císařští spojenci z Polska.
         
  1641     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Leopold Vilém , syn císaře Ferdinanda II. Druhým řádovým místodržícím Augustin Osvald  z Lichtensteina.
         
  1642     Zpráva hradního hejtmana Jana Höppera o plenění Švédů v okolí hradu. Řádový místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina povolal kompanii dragounů na obranu hradu před plenícími Švédy.
         
  1643,červen     Velitel švédských vojsk Lennart Torstensson při svém tažení z Čech na Moravu určil řádová panství Bruntál a Sovinec svému plukovníkovi Janu Mořici Wrangelovi a jeho pluku jako kontribuční místo. Koncem června se Švédové pokusili zmocnit hradu nenadálým přepadem.
         
    1.–22.7.

  Jihozápadně od hradu postavena předsunutá dělová bašta „Lichtenštejnka“, spojená s hradem podzemní chodbou.
         
     16.9.   Při zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání Brna oblehlo 8 000 Švédů s 82 děli pod přímým vedením Lennarta Torstenssona Sovinec. Hlavní postavení Švédů bylo nad vápenkou jižně a jihozápadně od hradu.
         
    19.9.   Švédská dělostřelecká baterie umístěna u vápenky zahájila od jihu ostřelování předsunuté bašty „Lichtenštejnky“
         
    20.9.   Druhá švédská dělostřelecká baterie umístěna u Těchanovského lesa zahájila ostřelování hradu od severu. Po celodenním ostřelování Švédové zaútočili na „Lichtenštejnku“ a dobyli ji.
         
    21.9.   Švédové zahájili dělostřeleckou palbu na hrad od spodní brány zničeného městečka Sovinec, kam přemístili děla od vápenky.
         
    22.9.   Třetí švédská dělostřelecká baterie na Šibeniční hoře. V průběhu ostřelování se zřítila horní část dělové věže u Klippelova pláště (dnes věž kostela) a byly poškozeny i předprsně Jánského a Vilémova bastionu. V noci Švédové pronikli podkopem až do příkopu pod Jánským bastionem, odkud však byli obránci hradu vytlačeni.
         
    1.10.   Švédové dělostřelbou rozmetali náspy, předprsně, lafety dvou děl a jedno dělo na Jánském a Vilémově bastionu, ovládli vnější opevnění u Vilémova bastionu a zahájili minérské práce.
         
    4.10.   V urputných bojích , ve kterých se obránci hradu snažili překazit podminovávání Vilémova bastionu, byl raněn místodržící Lichtenstein.
         
    5.10.   Švédové minou značně poškodili Vilémův bastion, jejich útok však byl ručními granáty odražen. Výbuch další miny jim otevřel „prostřední plató“ (zřejmě úsek hradeb mezi Vilémovým a Jánským bastionem), k zastavení jejich útoku spotřebovali obránci hradu zbývající granáty a téměř veškeré střelivo.
         
    6.10.   Za situace, kdy obráncům hradu došlo střelivo, přistoupil místodržící Lichtenstein na kapitulaci formou čestného akordu, kterou mu Torstensson nabídl. V čestném akordu byl Lichtensteinovi, ostatním členům Řádu německých rytířů a posádce povolen svobodný odchod do Vrbna nebo do Nisy s veškerým soukromým majetkem i s majetkem Řádu. Úředníkům a dalším panským služebníkům, kteří by zůstali, bylo garantováno svobodné vykonávání jejich úřadů pod podmínkou, že nepodniknou nic proti švédské koruně. Zásoby na hradě a děla však musely být předány Švédům.
         
    7.10.   Ráno místodržící Lichtenstein i s posádkou po třítýdenním obléhání hrad opustili. Uvádí se, že v bojích bylo zraněno či zabito 72 mužů hradní posádky, švédské ztráty prý dosáhly 800 mužů. Torstensson, nechal opravit v bojích poškozená opevnění a hrad osadil posádkou 200 mužů; velitelem švédské posádky na hradě Sovinci Ludvík Boyer Sovinec spolu s Olomoucí a Uničovem třetím švédským opěrným bodem, umožňujícím kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska.
         
  1644     Místodržící Liechtenstein podnikal opakované výpady proti švédské posádce na Sovinci. Přestože bylo velice sucho, nechal Liechtenstein otrávit v okolí hradu vodu ve studních. V září zahájena blokáda hradu.
         
  1645     Na jaře ukončena neúspěšná blokáda hradu Liechtensteinem.
         
  1650     Řádový místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina převzal hrad od Švédů, příkaz hradnímu hejtmanovi Janu Höpperovi uvést  hrad do dobrého stavu  – základní úpravy hradu. Domácí komtur Jan Bedřich z Knöringenu (1649–1653) vydává příkaz k opravě zbraní v sovinecké zbrojnici. Na panství zůstalo pouze 466 osedlých a celkově 2 347 žijících osob.
         
  1651–1655     Na základě nařízení řádového místodržící Augustina Osvalda z Lichtensteina z čeledníku  (síně zbrojnošů) zřízena nová hradní kaple sv. Augustina.
         
  1652     Hradním hejtmanem Jiří Rupprecht.
         
  1653     Řádovým místodržícím Jan Kašpar z Ampringenu.
         
  1655     Vysvěcení hradní kaple sv. Augustina olomouckým světícím biskupem Janem Gobarem.
         
  1658–1663     Farářem v Dolní Moravici na panství sovineckém Jan Kryštof Lautner, pozdější děkan šumperský, oběť čarodějnických inkvizičních procesů vedených inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu.
         
  1662     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Karel Josef, syn císaře Ferdinanda III.
         
  1663     Hrad uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu.
         
  1664     Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu. Řádovým místodržícím Jan Adolf  Rau z Holzhausenu.
         
  1666     Hradním hejtmanem Baltazar Schindler. Vyhotoven zbrojní inventář hradu.
         
  1667     V procesu rekatolizace na panství Sovinec povoláni jezuité.
         
  1670     Řádovým místodržícím Jan Vilém Zocha.
         
  1676     Popis hradu. Hradním hejtmanem Pavel Filip Schätzel z Hetzenfeldu.
         
  1675     Hradním hejtmanem Melchior F. Riedel.
         
  1678     Hradním hejtmanem Daniel Poysel.
         
  1679     Hradním hejtmanem Jan J. Mathann.
         
  1680     Hrad opět uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu.
         
  1682     Řádovým místodržícím Filip Adolf z Hohenecku; ten vyzval k pokračování v opravách hradu.
         
  1684     Velmistrem Řádu německých rytířů Ludvík Antonín Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.
         
  1687     Řádovým místodržícím Filip Benedikt Forstmeister z Gelnhausenu.
         
  1691     Podle soupisu obyvatel pro rozvržení daně z hlavy žilo v městečku Sovinec 145 obyvatel.
         
  1692     Hradním hejtmanem Jan Michael Gross.
         
  1694     Velmistrem Řádu německých rytířů František Ludvík Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.
         
  1698     Hradním hejtmanem František Jiří Heřmanský poč. 18. stol.    V městečku Sovinec postaveny železárny.
         
  1706     Řádovým místodržícím Bedřich Vilém z Harstallu.
         
  1707     Panství Sovinec se rozrostlo na 30 obcí.
         
  1715     Hradním hejtmanem Jan Josef Baumann.
         
  1711     Vdova po císaři Leopoldovi I. císařovna Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská, sestra velmistra Řádu německých rytířů Františka Ludvíka Falcko-Neuburského, ukončila jako regentka mj. i Království českého 6tiletý spor mezi Řádem německých rytířů a Zuzanou Eleonorou Kobylkovou z Kobylího, která žádala vrácení panství Sovinec, rozhodnutím ve prospěch řádu.
         
  1726     Hradním hejtmanem Jindřich Ferdinand Binch von Gerstenfeld.
         
  1731     Řádovým místodržícím František Zikmund Bedřich ze Satzenhofenu. Hradním hejtmanem Karel J. Neumann.
         
  1732     Velmistrem Řádu německých rytířů Klemens August Bavorský.
         
  1736     Hradním hejtmanem Edmund M. Stellwaag.
         
  1744     Na hrad Sovinec přemístěna poustevna z Uhlířského vrchu u Bruntálu.
         
  1748     Řádovým místodržícím Bedřich Vilém z Wildensteinu.
         
  1750     Hradní hejtmani jako představitelé správy panství nazýváni vrchní úředníci pol.18.stol. Hrad přestal plnit funkci pevnosti a byl odzbrojen.
         
  1752     Z hradu Sovince odvezeno 7 děl do sídla řádu ve württenberském Mergentheimu.
         
  1761     Velmistrem Řádu německých rytířů Karel Alexandr  Lotrinský, švagr královny Marie Terezie.
         
  1765     Hradním hejtmanem Jan Bahr.
         
  1766     Hradním hejtmanem Kašpar Alexandr Hoffmann.
         
  1770     Královna Marie Terezie povolila městečku Sovinci trhy. Řádovým místodržícím Maxmilián Xaver z Riedheimu.
         
  1776     Z rozhodnutí velmistra Karla Alexandra Lotrinského ulity 2 zvony pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu ze starých, nepoužitelných děl z hradu Sovinec.
         
  1777     Hradním hejtmanem Antonín Alois Krömer.
         
  1778     Nařízení domácího komtura Viléma Kazimíra Karla Redwitze o ukrytí řádového stříbra na hradě před Prusy a o zřízení lazaretu.
         
  1780     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Maxmilián II. František, syn Marie Terezie, bratr císařů Josefa II. a Leopolda II.
         
  1781     Zmínka o Josefovi Höchstmannovi jako o posledním poustevníkovi obývajícím tzv. poustevnu v Nové baště.
         
  1784     Obnovována velká hradní věž, jejíž horní část po úderu blesku shořela – věž byla zastřešena ve snížené úrovni a zároveň bylo sneseno horní podlaží palácové části hradu (zde byly tzv. knížecí sály). Ve stejné době vyhořela předsunutá Lichtenštejnka – již nebyla obnovena a sloužila jako „kamenolom“.
         
  1789     Na 5. hradním nádvoří vybudována u severozápadní hradební zdi s pylony a zbrojnicí (středním bastionem) „chodba na způsob galerie“.
         
  1797     Řádovým místodržícím František Josef  z Thierheimu.
         
  1800     Hradním hejtmanem Alois Stellwaag.
         
  1801     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Karel Ludvík, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.), známý svým vítězstvím nad Napoleonem.
         
  1804     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Anton Viktor, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.).
         
  1806     Posledním řádovým místodržícím Karel Josef z Bourscheidu. Na hradě drobné úpravy kaple a kuchyně.
         
  1809     Řád německých rytířů zrušen na území dnešního Německa. Sídlem Řádu se stává Vídeň, osobním sídlem velmistra Bruntál.
         
  1810     Vrchnostenské úřady panství Sovinec přeneseny z hradu do zámku v Dlouhé Loučce. Hrad, který  již není ani sídlem správy panství, ztrácí pro své majitele jakýkoli význam.
         
  1811     Výnosem velmistra Antona Viktora byl hrad rozparcelován na dílčí reality a do roku 1830 rozprodáván zájemcům z řad poddaných; prodané části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene. Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku řádu, veřejně užívána byla nadále kaple v přízemí záp. křídla paláce. Hrad Sovinec chtělo od Řádu německých rytířů odkoupit 25 židovských rodin; žádost odmítnuta velmistrem řádu.
         
  1820     Zrušen úřad řádového místodržícího pro panství Bruntál a Sovinec.
         
  1821     Velmistr řádu arcivévoda Anton Viktor věnoval stará děla z hradu Sovince na ulití 3 zvonů pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu (zvony z roku 1776 byly zničeny při požáru kostela v roce 1820).
         
  1827     Hradním hejtmanem Karel Scholz.
         
  1834     Na indikační skice stabilního katastru je severozápadní část vnitřního hradu (severní palác) označena jako ruina.
         
  1835     Velmistrem Řádu německých rytířů Maxmilián III. Josef d´Este, bratranec císaře Františka I. Na Květnou neděli hledači pokladů vybaveni proutkem hledali v baště zvané Kočičí hlava stříbrnou rakev, ve které podle pověsti měla být pohřbena buď soví královna nebo první (legendární) majitel hradu Friedeling. Přestože baštu překopali, nic nenašli.
         
  1836     Velmistr Maxmilián III. Josef d´Este vydal příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí hradu a k zamezení dalšího rozkladu hradního areálu.
         
  1837     Na hradě zřízeno a zařízeno asi 6 místností pro příležitostný pobyt řádového panstva. Hradní parkány  využívány jako zahrady
Hradním hejtmanem G. H. Schrodt.
         
  1842–1845     Na místě tzv. strážních domků, přistavěných k jihu k štítové zdi předhradí, postaven kostel sv. Augustina. Oktogonální věž zvýšena na zvonici kostela.
         
  1849     Zrušení patrimoniální správy; zaniká tím panství Sovinec jako základní jednotka územní, správní i soudní. Bezprostřední majetek jednotlivých majitelů panství je označován jako velkostatek (velkostatek Sovinec).
         
  1850     V souvislosti se zrušením patrimoniální správy zaniká i úřad hradního hejtmana, nazývaného od roku 1750 vrchním úředníkem, jako představitele správy panství.
         
  1856–1857     Pro účely řádového semináře pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze – učitele byl zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem (příbytek důchodního úředníka a stáje)  a na jeho místě postaven nová patrová budova. Sál v Remtru byl proměněn v kapli.
         
  1858     Odstraněna zeď  a brána mezi 3. a 7. nádvořím.
         
  1863     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Vilém, synovec císaře Františka I., syn bývalého velmistra Karla Ludvíka (1801–1804).
         
  1866     Řádový seminář přeložen do Opavy.
         
  1867     Prostory semináře pronajal Řád německých rytířů zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896.
         
  1888–1896     Učitelem českého jazyka na Moravskoslezské lesnické škole na Sovinci literární historik páter Jan Blokša, znalec života a díla Danta Alighieriho. V letech 1891–1908 udržoval čilý písemný styk s básníkem Jaroslavem Vrchlickým.
         
  1894     Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen, synovec velmistra Viléma a vnuk velmistra Karla Ludvíka (1801–1804).
         
  1904     Velmistr Evžen nechal nově zařídit interiéry – na hradě 4 knížecí pokoje, 3
kavalírské pokoje, knihovna o téměř 20 000 svazcích knih, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli. Byla provedena elektroinstalace, vodoinstalace, vytápění a sociální zařízení. Byly rovněž prováděny terénní úpravy.
         
  1919     Na majetek Řádu německých rytířů uvalena nucena správa, majetek převzat Československou republikou. Nucena správa zrušena v roce 1924.
         
  1923     Velmistrem Řádu německých rytířů, od roku 1929 Německého řádu, Norbert Klein, brněnský biskup.
         
  1929     Řád německých rytířů po své transformaci z rytířského řádu na řeholi duchovní přejmenován na Německý řád.
         
  1933     Velmistrem Německého řádu Paul Heider, opavský probošt.
         
  1936     Velmistrem Německého řádu Robert Schälzky. Vybrané umělecké předměty převezeny z hradu Sovince na Konopiště.
         
  1939     Majetek Německého řádu zabaven Německou říši (Německý řád byl zrušen). Prohlídka hradu komisařem zemského muzea v Opavě.
         
  1940     Hrad převeden do užívání Wehrmachtu – na hradě zajatecký tábor Oflag VIII H/Z pro důstojníky. Byli zde internováni především francouzští důstojníci, podle dalších zdrojů i důstojníci britští a polští vojáci. Sovinecká hradní knihovna převezena na bruntálský zámek.
         
  1941     Zájem SS o koupi hradu.
         
  1942     Zajatecký tábor na hradě zrušen. Nominálním vlastníkem hradu Sudetský lesmistrovský úřad. Na hradě malá jednotka SS, střežící sklad snad ukořistěného materiálu či lihovin.
         
  1943     Hrad koupila Společnost pro podporu a péči o německé kulturní památky (převedení vlastnického práva povoleno v listopadu 1944).
         
  1945     V květnu v průběhu přechodu fronty hrad vyhořel. Hrad převzat Československou republikou (konfiskace podle dekretu č. 5/1945 Sb.) – hrad pod národní správou.
         
  1946     Zemská komise pro obnovu navrhla zabezpečit hrad proti povětrnostním vlivům.
         
  1947     Hrad ve správě Národního pozemkového fondu.
         
  1948     ZNV v Brně rozhodl o stavební obnově hradu.
         
  1950     Ministerstvo zemědělství nabídlo hrad Československé obci sokolské. Uživatelem hradu Moravská filharmonie Olomouc.
         
  1951–1953     Zahájeny práce na zabezpečení hradu – byla zastřešena polygonální dělová věž Remter a jižní palác; zastřešení severního paláce nebylo dokončeno.
         
  1962     Rozhodnuto o konzervaci stávajících budov.
         
  1965     Hrad ve správě Vlastivědného ústavu Bruntál (od roku 1978 Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále, od roku 1991 Muzeum v Bruntále). Oprava zřícené severovýchodní části 5. brány. Hrad, který byl v omezeném rozsahu zpřístupněn veřejnosti, zhlédlo 3 018 návštěvníků.
         
  1971–1983     Statické zabezpečení hradu.
         
  1983     Osazena ocelová konstrukce na korunu zdiva hlavní věže
         
  1987     Další etapa statického zabezpečování hradu.
         
  1990     Zastřešení věže.
         
  1990–1993     Opravovány prostory třetí a čtvrté hradní brány, konírny a objekt bývalé vrátnice na 1. nádvoří, zastřešena sedmá brána a zbrojnice.
         
  1990–1994     Na hradě pořádány výstavy moderního současného umění, organizované fotografem Jindřichem Štreitem.
         
  1991     Hrad samostatnou organizací Okresního úřadu v Bruntále.
         
  1992     Hrad opět ve správě okresního Muzea v Bruntále.
         
  1994     Hrad pronajat Městu Rýmařovu.
         
  1994–1999     Opravena  parkánová zeď, zahájeny práce na opravě purkrabství, restaurování sgrafit na 3. bráně a  střechy kolem věže.
         
  2000     Ukončení nájmu města Rýmařova, hrad v přímé správě Muzea v Bruntále. Na hradě zpřístupněna prohlídková trasa a expozice k historii hradu a lesnickému školství v konírnách. Na hradě obnovena tradice každoročního pořádání výstav současného moderního umění, organizovaných fotografem Jindřichem Štreitem. Na hradě provedeny základní zabezpečovací práce a zastřešen prostor kolem hradní věže.
         
  2001     Na hradě vybudovány 2 další  expozice v budově purkrabství, zpřístupněno 5. nádvoří, přízemí dělové bašty Remter a po stavebních úpravách i přízemí Jižního paláce . Rekonstrukční úpravy budovy 7. hradní brány
         
  2002     Po stavebních úpravách zpřístupněno přízemí Severního paláce s tzv. Boskovickým sálem, ve kterém je umístěno lapidárium a budova 7. hradní brány. Provedena celková rekonstrukce předsunuté dělové bašty „Lichtenštejnky“ a  nově zastřešen tzv. kancelářský trakt včetně 5. hradní brány.
         
  2003     Na hradě byla upravena budova bývalé vrátnice ve vstupní prodejní místnost a hradní pokladnu, prostory patra Jižního paláce a přízemí purkrabství.
         
  2004     Po ukončení rekonstrukčních prací zpřístupněno patro Jižního paláce a část ochozu kolem 5. nádvoří. V purkrabství vybudovány expozice řádů a vyznamenání a útrpného práva.
         
  2009     Obnoven rytířský sál v patře dělové bašty Remter.
         
  2012     Obnova střech 3. hradní brány a purkrabství. Vybudovány nové expozice v 6. hradní bráně a lesnického školství v konírnách.
         
  2013     Obnovena bašta tzv. Kočičí hlava.
         
  2014     Obnova střechy dělové bašty Remter.
         
  2015     Obnoveny tzv. vnější hradby na jižní a západní straně hradu a podzemní chodba ze Širokého příkopu k baště Lichtenštejnce.